Jeho příjmení vzbudilo pozornost okamžitě. Když Basket Brno oznámil příchod nové posily, fanoušci si všimli nejen jeho fyzických parametrů a zkušeností z NCAA, ale také českého jména. Cisarik nyní poprvé otevřeně mluví o svých kořenech, první evropské sezoně i o tom, jaké to je naskočit do rozjetého týmu a rychle si vybojovat svou roli.

Začneme tím, co fanoušky zajímá nejvíce. Hned po tvém představení si všichni všimli tvého česky znějícího příjmení. Můžeš fanouškům přiblížit své české kořeny?

Ano, moje příjmení je určitě české. Snažil jsem se dohledat, odkud přesně pochází, řešili jsme i možnost získání českého pasu. Teoreticky by bylo skvělé si jednou zahrát za českou reprezentaci, ale bude to hodně složité. Moji předci pocházeli z Česka někdy v polovině 19. století, takže jde zhruba o čtyři generace zpět. Vzhledem k tomu je šance na získání občanství poměrně malá.

Máš nějaké osobní vazby na Českou republiku? Bavili se o tom rodiče nebo rodina?

Osobní vazby bohužel nemám. Táta se loni snažil dohledat víc informací o rodině a našel jednoho člověka se stejným příjmením, ale ten už bohužel před zhruba rokem zemřel. Takže šance na konkrétnější spojení s rodinou v Česku je dnes opravdu malá.

Basketbalový blog Crunchtime našel příspěvek tvého otce, kde psal, že se návratem do Brna vlastně vracíš ke svým kořenům.

Viděl jsem to. Myslel to hlavně v souvislosti s naším příjmením.

Měl jsi už možnost poznat českou kulturu nebo tradice?

O kulturu se zajímám, ale moc toho zatím nevím. V Praze jsem byl asi před osmi lety na střední škole, takže už jsem Česko jednou navštívil, ale to je zatím všechno. O českou kulturu se určitě zajímám, ale přiznávám, že toho ještě moc neznám. Vím, že mě čeká hodně objevování.

A co čeština? Učíš se už nějaká slova?

Když jsem byl v Praze, byl jsem posedlý jedním slovem – „babička“. To si pamatuju dodnes. Teď se snažím naučit čísla a už umím říct „děkuji“. Ale zatím je to jen začátek.

Sledoval jsi český basketbal před příchodem do Brna?

Na začátku sezony jsem působil ve Švédsku a během reprezentační pauzy hrálo Švédsko proti Česku, takže jsem ten zápas sledoval. Hrál tam Tomáš Satoranský, to je jméno, které samozřejmě znám. Jinak jsem věděl hlavně o Nymburku a jeho dominanci v lize a těším se, že si proti nim brzy zahraju a poznám jejich kvalitu na vlastní kůži. Vím také, že Radek Farský je kamarád s Vítkem Krejčím, který hraje v NBA. Myslím, že teď působí v Portlandu. Je to skvělé, když má někdo z týmu takové napojení na nejvyšší úroveň. Osobně jsem ho ale předtím neznal.

Po NCAA jsi zamířil do Evropy, konkrétně do Švédska. Jak hodnotíš své první evropské angažmá?

Byla to pro mě velká škola. Evropský basketbal je jiný – víc fyzický, možná ještě rychlejší, než jsem byl zvyklý z univerzity. Trvalo mi chvíli, než jsem se adaptoval. Jsem ale za tu zkušenost vděčný. Měl jsem možnost hrát v dobrém týmu, který bojoval o přední příčky. Zároveň pro mě nebylo jednoduché najít si v týmu ideální roli a nakonec se naše cesty rozešly. Teď jsem ale tady v Brně a soustředím se na novou kapitolu.

Jaká byla tvoje role ve Švédsku?

Moje role byla poměrně jasně daná. Měl jsem přinášet energii, hrát tvrdou obranu a proměňovat otevřené střely. To je něco, co považuji za svou silnou stránku a vím, že tím dokážu týmu pomoct. Zároveň ale cítím, že umím nabídnout víc než jen tuto základní roli. Ve Švédsku jsem měl momenty, kdy jsem ukázal, že dokážu být i ofenzivně výraznější, a něco z toho už bylo vidět i v zápase proti Ostravě. Teď jsem v nové situaci a postupně si hledám své místo i tady v Brně. Jsem tu krátce, ale věřím, že postupně ukážu, co všechno dokážu nabídnout.

Jak bys porovnal švédskou a českou ligu?

Je těžké ty soutěže úplně přímo srovnávat. Řekl bych, že hlavní rozdíl je ve fyzickém pojetí hry – česká liga mi zatím připadá o něco tvrdší a souboje ve clonách jsou náročnější. Jinak ale oba týmy, za které jsem hrál, se snaží o rychlý basketbal, přechod do útoku a agresivní obranu. V tomhle směru jsou si soutěže docela podobné. Zatím jsem v Česku odehrál jen dva zápasy, takže je brzy dělat definitivní závěry. Obecně ale mám pocit, že čeští hráči jsou velmi zkušení a herně vyspělí. Ve Švédsku je hodně mladých hráčů, ale zároveň tam působí i veteráni, kteří dobře znají evropský styl basketbalu. Pokud bych měl mluvit o celkové kvalitě napříč kádry, zatím mi přijde, že česká liga má velmi solidní úroveň.

Premiéru v české lize sis odbyl v Ústí nad Labem proti Slunetě. Prohrávali jsme o dvacet bodů, ale ve čtvrté čtvrtině jsme se dokázali vrátit do zápasu a bojovali o vítězství. Jak jsi svůj debut vnímal, individuálně i týmově?

Když prohráváte o dvacet bodů, není jednoduché se do zápasu vrátit a pomýšlet na vítězství. Navíc jsme trefili jen jednu trojku z dvaadvaceti pokusů, s takovou úspěšností se vyhrává opravdu těžko. Na druhou stranu to ale hodně vypovědělo o mentalitě týmu. Dokázali jsme zabojovat, vrátit se do hry a ještě v závěru čtvrté čtvrtiny bojovat o výsledek. I když jsme nakonec nevyhráli, moje první zkušenost s týmem mi ukázala, že se kluci nikdy nevzdávají, a toho si opravdu vážím. Myslím, že do téhle mentality dobře zapadám. Individuálně to pro mě bylo náročné. Přiletěl jsem ve čtvrtek, absolvoval dva tréninky a v neděli už nastoupil do zápasu. Předtím jsem tři týdny nehrál žádný soutěžní zápas, takže adaptace nebyla jednoduchá. První střelu, respektive dvě první šance zpod koše, jsem neproměnil, ale postupně jsem se do toho dostal a našel si svůj rytmus. Nebyl to žádný ofenzivní výbuch, ale cítil jsem se na hřišti čím dál komfortněji.

Ve druhém zápase už přišlo domácí vítězství nad Ostravou. Za 30 minut na hřišti jsi zaznamenal 18 bodů. Cítil ses už komfortněji, nebo ti prostě začaly padat střely a rostlo sebevědomí?

Myslím, že jsme do zápasu vstoupili úplně opačně než v Ústí. Byli jsme od začátku agresivní, vybudovali jsme si náskok kolem dvaceti bodů a měli zápas pod kontrolou. Ve druhém poločase jsme sice trochu polevili a soupeř stáhl náskok víc, než bychom si přáli, ale vítězství jsme si pohlídali. Osobně jsem se cítil mnohem komfortněji než při debutu. Spoluhráči mě dobře nacházeli v otevřených pozicích, podařilo se mi proměnit několik střel a díky tomu mi narostlo sebevědomí. Byl jsem také agresivnější směrem do koše a dokázal si dojít pro fauly. Celkově to pro mě byl výrazně lepší pocit než v prvním zápase.

Jak ses zatím s týmem sžil?

Cítím se tady opravdu dobře. Kluci mě přijali skvěle, jsou otevření a vstřícní, což je pro mě důležité, protože jsem přišel poměrně pozdě v průběhu sezony. Od prvního dne mi pomáhají zorientovat se v systému, pravidlech i očekáváních, která tu jsou nastavená. Myslím, že máme velmi dobrou partu. Je to skupina hráčů, která chce vyhrávat, a to je pro mě nejdůležitější. Atmosféra v kabině je pozitivní a cítím, že do týmu dobře zapadám.

Teď nás čeká reprezentační pauza. Vnímáš ji jako výhodu, že máte víc času sehrát se?

Určitě ano. Každý celý týden tréninků s novým týmem je pro mě velké plus. Spoluhráči si mohou víc zvyknout na to, jak hraju já, a zároveň já lépe poznám jejich styl a silné stránky. Budování chemie je v téhle fázi sezony opravdu důležité a může nám to do dalších zápasů hodně pomoct.

Budeš sledovat českou reprezentaci?

Ano, hrají proti Slovinsku, že? Určitě se podívám. Navíc náš asistent trenéra je součástí realizačního týmu, takže o to víc mě to zajímá.